Světlo v srdci | Ivo Ševčík

Články » Můj životní příběh

 Po dlouhe úvaze jsem se rozhodl podělit o svuj životní příběh, který budu průběžně doplnovat... Možna to někoho muže inspirovat ...

 

 
    Podzimní slunce mě hřálo ve tvářích a ja jsem si užíval radostného putování lesem usedl jsem na pařez uvědomil si dech, energii v  těle a propojení s životním prostorem. V těchto chvílích klidu a hluboké úcty ze vším mi chodí vize a obrazy. Takto přišlo i vnuknutí  napsat svůj příběh a podělit se o své niterné zahrady.
   Dneska pohližim na svůj život s určitým nadhledem a vím že vše bylo prospěšné  i ty nejhorší bolestné zkušenosti byly užitečné a citim v nich moudrost a lásku prozřetelnost. Vše mě vedlo k tomu abych byl tam kde jsem ted a už v dětství se ukazovala určita vize toho co budu dělat. Vše sem potřeboval zažit. 
  Narodil jsem se ve Frýdecké nemocnici císařským řezem což zřejmě hodně ovlivnilo můj život. Prvních pět let života jsem žil s rodiči v paneláku v Místku. Mám dojem že již od dětství jsem svět vnímal nějak jinak než ostatní. Žil jsem  ve svém světě a moc lidi jsem tam nepouštěl. Třeba ve školce děti cvičili podle předlohy a ja jsem si dělal něco jineho prostě jsem se nezapojoval a fungoval sám v sobě. 
  Maliské touhy se začínaly projevovat už zde, kdy si vzpomínám jak jsem maloval po zdech babiččinou rtěnkou, tužkami  pastelkami a vším co bylo po ruce třeba na záchodě čístíci štětkou a hovnami :) Takže se mi líbily barvy a vše co k tomu patřilo. V Místku jsem miloval park kde jsem si představoval že mám zahrádku a procházel jsem se tam, a kochal citěl jsem se tam dobře a svým pánem.
   V pěti letech jsme se přestěhovali do Rychaltic což je část obce Hukvaldy. Zde jsem byl často v přirodě v lesich a lukach což jsem miloval tam jsem byl svobodný zde neexistovala pravidla teto společnosti, školky školy a světa dospělých kterému jsem moc nerozuměl a přišel mi falešný. Ve škole jsem byl uzavřený a nekomunikoval jsem většínou z učiteli zato ve svém světě doma v lesich a mezi přátely jsem byl otevřený mnoho. V pevni třidě jsem chodil do výtvarky kterou vedla pani Polianova  v Atelieru Antonina Kroči, kde jsem se setkal s abstrakci a expresionismem. S této doby přikladam  zde několik obrázku.  
 
 
                                  

 

Publikováno: 23. srpna 2015 22:14:18